Zamyšlení o spekulacích na kapitálových trzích
Během nedávné finanční krize mnozí úředníci obviňovali ze zhoršení situace spekulantů. Konkrétně takových, co spekulují na pokles kapitálových trhů pomocí techniky, zvané “prodej na krátko” (short selling). Jistý čas dokonce byl jednu variantu této techniky na burzách zakázán. Na poklesu, zda stagnaci kapitálových trhů dnes může vydělat i běžný, ale informován slovenský investor (či spekulant). Je třeba se cítit provinile? Je to skutečně tak, že na kapitálových trzích se hodnoty vytvářejí investováním a spekulace na hodnotách jen parazitují?
Kdysi velmi dávno, když kapitalismus byl skutečný, to bylo tak, že kapitál byl odložena spotřeba. Člověk nejprve svou prací vytvořil spotřební statky, které potřeboval ke svému životu. Odpovědní jedinci se část své spotřeby snažili odložit na horší časy, když už nebudou schopni svou prací si spotřební statky pořídit. Část produkce si odložili tak, že je zapůjčili kapitalistů. Kapitalista měl větší ambice, než pořizovat si spotřební statky. Raději by vyráběl pomůcky, nástroje, hledal inovace, pomocí kterých se budou spotřební statky potom vyrábět lehčí a levnější (s menším objemem potřebné práce). Ale dokud bude vytvářet výrobní prostředky (kapitálové statky), bude také potřebovat jíst, oblékat se, topit a podobně. A proto si potřebuje půjčit spotřebu, kterou si odloží nějaký střadatel. Střadatel získá podíl na zisku (dividendu) ve formě budoucích spotřebních statků, kterých se kapitalistů pomocí kapitálu později podaří vyrobit mnohem více. V dobách skutečného kapitalismu bylo nutné provést práci dokonce i na výrobu peněz. Protože to ještě nebyly virtuální čísla v počítačích, ale nějaká komodita, která byla akceptována jako univerzální zboží na výměnu. Například zlato.
Nevýhodou skutečného kapitálu je to, že nejprve je třeba vykonat práci (vyprodukovat spotřební statky), pak jistou část výsledků práce nespotřeboval, ale odložit. Člověk ve své přirozenosti však preferuje dnešní spotřebu a do budoucna by si chtěl odložit jen nezbytné minimum. Dokonce často preferuje hodnotu volného času, než aby měl do úmoru pracovat jen proto, že si bude spořit na krásnější zítřky. Výhodou je naopak to, že takový systém je stabilnější a spravedlivější. Prostě platí, že bez práce nejsou koláče a dnešní spoření je odměněno lepším životem v budoucnosti. Alokace hodnot je optimální, protože je přirozeně omezena na skutečné a stávající hodnoty, které bylo třeba nejprve prací vytvořit.
Jak už to v životě chodí, dobré věci se časem zhumpľujú. Na dobré si lidé snadno zvyknou a chtěli by ještě lépe. Prostřednictvím pokroku mají lidé najednou více času. Pak se mezi nimi najdou tací, kteří by chtěli svým spoluobčanům zajistit ještě lepší životní podmínky, ideální bez práce. A věru, nikdo vám nedá víc, než vám takoví lidé mohou slíbit. Přeskočme technické detaily a řekněme si, že vývojem v oblasti finančního systému se podařilo dosáhnout, že dnes kapitalista může dostat půjčku i z ještě nevykonané práce. Podepíše bance dlužní úpis a banka mu vygeneruje nové, předtím neexistující peníze, finanční kapitál. Banka věří, že kapitalistů se podaří pomocí nových peněz vytvořit nové hodnoty a půjčkuvrátí.
Půjčka hraje tedy vysokou roli.
Však proč bychom nemohli společnost posunout dál rychleji, když to novinky ve finanční technologii umožňují a zdánlivě to nikoho nic nestojí? Střadatel si neuvědomí, že když se zvýší objem peněz, ale objem hodnot zůstane stejný, že kupní síla jeho úspor klesne, aniž udělal nějaké špatné rozhodnutí.
